Železniční mosty pod vyšehradeM

Železniční most pod Vyšehradem není pouhým prostředkem k přepravě z jednoho břehu řeky Vltavy na druhý, stal se i jakýmsi klenotem řeky ve společenském měřítku, historickou ikonou. Zpočátku jsme nechtěli připustit, že bychom historický most, který vnímáme jako jednu ze základních dominant Prahy, měli odstranit. Ale při znalosti jeho technického stavu a potřebách moderní železniční dopravy nám bylo jasné, že to bude nevyhnutelné. Rozhodli jsme se ponechat jej v území, posunuli jsme jej severně a využili jako lávku pro pěší, jako rozšíření volnočasových prostor na náplavce. Při navrhování nového mostu jsme byli přesvědčení, že jediné správné řešení je jeden most pro tři koleje v ose stávajícího mostu (soutěžní zadání uvažovalo i s vybudováním dvou mostů – dvě koleje na jednom mostě a třetí kolej na druhém mostě). Neměli jsme pochybnosti ani o tom, že musí být obloukový, stejně jako téměř všechny mosty v centru Prahy, na Výtoň historicky patří obloukový most. Navrhli jsme jednoduchou subtilní osově symetrickou konstrukci mostu, která je ve vodě posazena pouze na stávající pilíře. Nepropojené oblouky stejné výšky jako má starý most a subtilní táhla odlehčují konstrukci této velikosti, umožňují průhled mostem a díky své subtilnosti nenarušují panorama Prahy. Barevnost mostu je svěží, oblouky jsou v bílé metalíze, táhla a zábradlí nerezová. Po obou stranách nového městského mostu jsou široké promenády pro pěší i cyklisty, ze kterých se otevírají výhledy na obě strany mostu.