1.3.2012

Nové stavby na správných místech

Lávka ve Strakonicích, Miloš Solař

Cenu Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí získala v roce 2011 lávka přes Otavu ve Strakonicích. Propojuje historické jádro města s hradem. Klub uděloval tuto cenu již po osmé a tipy na možné kandidáty ocenění sbírá celý rok. Hybnou silou sběru zdařilých realizací je Rostislav Švácha a o návrzích posléze hlasuje Domácí rada. V prvním kole vybere z návrhů ty, u nichž převládne přesvědčení, že jsou opravdu kvalitní. Ve druhém určí pořadí vybraných. Autor stavby, která se umístí na prvním místě, pak získá cenu. Vybrané stavby se zveřejňují, protože postup do výběru je sám o sobě oceněním. V roce 2011 se do výběru spolu se strakonickou lávkou dostali Alena Šrámková, Lukáš Ehl a Tomáš Koumar za novou budovu Fakulty architektury ČVUT v Praze, Martin Krupauer a Jiří Střítecký za budovu Factory Office Centre v Praze na Smíchově, Marek Jan Štěpán za penzion Fara v Klentnici u Mikulova, Tomáš Havlíček a Pavel Magnusek za vinařství Krásná hora ve Starém Poddvorově u Hodonína a Kamil Mrva za Obchodní dům v Rožnově pod Radhoštěm. Lávku u Strakonického hradu navrhoval VPÚ DECO PRAHA. Autorkou architektonického řešení je Iveta Torkoniaková. Projekt konstrukční části vedl Václav Mach. Potřebu lepšího propojení obou břehů si město uvědomilo po povodních v roce 2002, a rozhodlo se proto doplnit stávající mosty o dvě lávky. Postavena byla ale pouze jedna – ta pod hradem. Projektové práce začaly v roce 2007 zpracováním ověřovací studie, přičemž byly zvažovány tři varianty. Vybráno bylo nakonec řešení založené na ocelové visuté konstrukci a v říjnu 2009 se dokončená lávka otevřela veřejnosti. Investorem bylo město Strakonice a realizaci podpořila dotace z Regionálního operačního programu. Nebyla to první lávka, kterou Iveta Torkoniaková navrhovala. Její stavby mají výrazný rukopis a o všech můžeme říci, že jsou šťastným spojením umění konstrukčního a architektonického. Za úspěchem ve Strakonicích nepochybně stojí výtvarná invence a zkušenost. To by ale nestačilo. Poučením osmi ročníků Ceny Klubu Za starou Prahu je skutečnost, že do historického prostřední nejlépe zapadají novostavby založené na soudobé interpretaci architektonických archetypů. Rostislav Švácha mluví v této souvislosti o domu s okny a archetypálním domu. Lávka není dům, nicméně autorka se sama odvolává na inspiraci řetězovými mosty. Nejpodstatnější je ovšem její přístup. Nenavrhovala solitér, ale velmi úspěšně zakomponovala novou stavbu do daného prostředí. To je obrovský rozdíl proti stavbám, které by byly úžasné, kdyby stály někde jinde. Stavba, která se nehodí do svého prostředí, není architekturou! Lávka se povedla. Město za ní ovšem sklidilo mohutnou kritiku. Je prý zbytečná, drahá a peníze se mohly použít na něco jiného. Ve městě, jehož středem protékají dvě řeky, není žádná lávka zbytečná. Tato však přináší ještě něco navíc. Je krásná. Je stavbou, na kterou mohou být Strakoničtí hrdí a s čím si mohou spojovat v tom nejlepším slova smyslu své město. Čeho si návštěvníci Strakonic všimnou a budou si to pamatovat. A tak to bude dlouho. Architektura není spotřební zboží. Pochvalme Město Strakonice, že postavilo krásnou užitečnou stavbu. Pochvalme je i za úsilí a pozornost, které věnovalo ochraně prostředí Strakonického hradu. Hudba, divadlo, literatura také něco stojí. Zrušíme je? A co lepšího bychom si za ušetřené peníze pořídili? Ocenění zasluhuje i Klub Za starou Prahu za připomínku, že architektura je součástí naší kultury a že na její kvalitě záleží.

Zdroj: http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2012/3/nove-stavby-na-spravnych-mistech/

více zde...


zpět na seznam